Příběh krmítka – Kapitola 3: Když tvoříme spolu

 Byl to obyčejný čtvrtek, ale vzduch v Domově Magnolie voněl dřevem, úsměvy a radostí z toho, že něco vzniká.

U jednoho stolu seděla babička, která kdysi učila v mateřince, vedle ní kluk, co právě končil základku.

Dřevěné destičky, šroubky, provázky a nápady létaly z jednoho rohu zahrady do druhého.

 

🛠️ KUTIL FEST 2025 nebyl jen o krmítkách. Byl o lidech.
O tom, co se stane, když se u jednoho stolu potká zkušenost, zvědavost a chuť tvořit.
O tom, že staré ruce ještě pevně drží kladivo a že ty mladé se rychle učí, když cítí, že to, co dělají, má smysl.

Každé krmítko, které ten den vzniklo, dostalo svého „rodiče“.
Někdo na něj napsal jméno, jiný ho pomaloval srdcem nebo barevnou spirálou.

🔥 A u špekáčků se pak povídalo, smálo i mlčelo. Vzniklo ticho, ve kterém je všechno řečeno.

💬 A co bude dál?

Každé z těch krmítek poputuje dál – na zahrady, k plotům, k oknům škol.
Budou mít svou evidenci, svého patrona.
Budeme je sledovat, fotit, vracet se k nim. Protože krmítko není jen kus dřeva. Je to připomínka, že když tvoříme spolu, dává to smysl.

📣 Projekt „Učíme se ze zkušeností našich předků 2025“ je realizován s finanční podporou statutárního města Ostravy v rámci programu FAJNA RODINA.
👉 www.fajnarodina.cz